Před eIDAS měl každý členský stát Evropské unie vlastní regulaci elektronických podpisů, což vytvářelo právní fragmentaci bránící přeshraniční výměně. Elektronický podpis platný ve Francii nebyl nutně uznáván v Německu nebo Španělsku.
Nařízení (EU) č. 910/2014, zvané eIDAS (Electronic IDentification, Authentication and trust Services), bylo přijato 23. července 2014 a začalo se uplatňovat 1. července 2016. Jako nařízení (a ne směrnice) se aplikuje přímo a jednotně ve všech 27 členských státech, bez potřeby národní transpozice.
eIDAS sleduje tři hlavní cíle: vytvořit jednotný digitální trh v Evropě díky vzájemnému uznávání elektronických identit, zaručit právní jistotu přeshraničních elektronických transakcí a zavést rámec důvěry pro digitální služby prostřednictvím kvalifikovaných poskytovatelů důvěryhodných služeb (QTSP – Qualified Trust Service Provider).