Finanční audit: Proces a soulad se standardy

Cílem finančního auditu není odhalovat podvody ani zaručovat finanční zdraví podniku. Jeho účel je užší a přesnější: poskytnout přiměřenou jistotu, že roční účetní závěrka je řádná, věrná a podává pravdivý obraz. Pochopení tohoto omezení umožňuje vyhnout se dvěma protichůdným chybám – očekávat od auditu záruku, kterou neposkytuje, a podceňovat skutečný dosah vysloveného výroku.

Zákonný audit a smluvní audit

Pod stejným názvem se skrývají dvě velmi odlišné situace.

Zákonný audit je úkolem statutárního auditora, vykonávaným v regulovaném rámci: jmenování na funkční období šesti účetních období, povinné profesní standardy, striktní neslučitelnosti, oznamovací povinnosti. Auditor není poradcem podniku: je jmenován společníky a skládá jim účty.

Smluvní audit je úkolem svobodně vymezeným mezi podnikem a odborníkem: omezená prověrka, akviziční audit, přezkum konkrétní položky. Jeho rozsah, adresát a míra jistoty vyplývají ze smluvního zadání. Nenese s sebou žádnou ze zákonných povinností spojených se statutárním mandátem.

Zaměňování obou pojmů vede k přeceňování dosahu smluvní zprávy, jejíž rozsah může být velmi omezený.

Kdy je jmenování povinné

Jmenování statutárního auditora je povinné, pokud subjekt překročí dva ze tří kritérií týkajících se celkové bilanční suny, obratu a počtu zaměstnanců. Tyto hranice jsou pravidelně revidovány a je třeba je ověřit pro konkrétní účetní období.

K tomuto principu se přidávají tři zvláštní případy:

• Společnosti v čele skupiny, které kontrolují jiné společnosti, podléhají vlastním pravidlům posuzovaným na úrovni celého celku.
• Významné dceřiné společnosti skupiny, jež má statutárního auditora, mohou mít povinnost jej také jmenovat.
• Menšina společníků může u soudu žádat jmenování auditora, i pod stanovenými hranicemi.

Dobrovolné jmenování zůstává možné a je běžné, když si jej vyžádá finanční partner. V takovém případě s sebou nese stejné povinnosti jako povinné jmenování.

Průběh zakázky

Audit probíhá ve třech fázích rozložených v průběhu účetního období, nikoli soustředěných až k jeho uzávěrce.

Poznání podniku a posouzení rizik. Auditor analyzuje činnost, prostředí a vnitřní kontrolní systém, aby identifikoval oblasti, kde je pravděpodobný výskyt významné nesprávnosti. Tato fáze určuje vše ostatní: následné kontroly jsou úměrné identifikovaným rizikům.

Mezitímní kontroly. Provádějí se v průběhu účetního období a zaměřují se na postupy a běžné operace. Právě v této fázi vycházejí na povrch slabiny vedení účetnictví – chronologie, podklady, oddělení funkcí.

Závěrečné kontroly. Po uzávěrce se zaměřují na samotnou účetní závěrku: ověření zůstatků, konfirmace u třetích stran, přezkum účetních odhadů. Ty poutají hlavní pozornost, protože se opírají o úsudky: opravné položky k pohledávkám, rezervy, doby odpisování.

Výrok a jeho tři formy

Zpráva vrcholí výrokem, jehož formulace je standardizovaná a každá varianta má přesný význam.

Výrok bez výhrad vyjadřuje, že účetní závěrka je řádná, věrná a podává pravdivý obraz.

Výrok s výhradou signalizuje nesouhlas nebo omezení, jehož dopad je významný, ale ne rozsáhlý. Jde o silný signál, který třetí strany často mylně chápou jako pouhou poznámku.

Odmítnutí vydat výrok přichází, když je dopad zároveň významný a rozsáhlý, nebo když se auditorovi nepodařilo shromáždit potřebné důkazní informace.

Zdůraznění skutečnosti lze doplnit bez dopadu na výrok: upozorňuje na určitý bod přílohy, typicky na nejistotu ohledně nepřetržitého trvání podniku. Nejde o výhradu.

Specifické povinnosti statutárního auditora

Dvě povinnosti výrazně odlišují zákonný mandát od smluvní zakázky.

Oznamování trestněprávních skutečností. Auditor, který zjistí skutečnosti, jež by mohly být trestněprávně kvalifikovány, je povinen je oznámit státnímu zástupci. Tato povinnost nepodléhá úvaze o vhodnosti a její nesplnění zakládá jeho odpovědnost.

Postup varování. Pokud auditor zjistí skutečnosti, které mohou ohrozit nepřetržité trvání podniku, spustí postupný proces: žádost o vysvětlení vůči vedení, informování statutárních orgánů a následně informování předsedy soudu. Cílem je vyvolat reakci ještě před vznikem platební neschopnosti – téma, které přímo souvisí s osobní odpovědností jednatele, jak jsme rozebrali v našem článku o odpovědnosti jednatele.

Modelové situace

Překročení hranic. Povinnost jmenování se posuzuje k datu uzávěrky a platí na šest účetních období. Předstih o jedno účetní období umožňuje připravit postupy, místo aby první audit dopadl na nepřipravené účetnictví.

Získání investora nebo prodej podniku. Akviziční audit je smluvní a jeho rozsah je předmětem jednání. Přesné vymezení toho, co je předmětem auditu – a co nikoli – předchází nedorozuměním ohledně dosahu předložené zprávy.

Ohlášená výhrada. Příčinu je třeba vyřešit před další uzávěrkou. Výhrada opakovaná z jednoho účetního období do druhého má výrazný negativní dopad na vztah s finančními partnery.

Často kladené otázky

Kdy je statutární auditor povinný? Při překročení dvou ze tří kritérií týkajících se bilanční suny, obratu a počtu zaměstnanců, dále ve zvláštních situacích souvisejících se skupinami nebo na žádost menšiny společníků.

Jaký je rozdíl mezi zákonným a smluvním auditem? Zákonný audit se provádí v regulovaném rámci, se šestiletým mandátem a vlastními povinnostmi. Smluvní audit má rozsah daný smluvním zadáním, bez těchto povinností.

Odhalí auditor podvody? To není účelem jeho zakázky, která se zaměřuje na významné nesprávnosti v účetní závěrce. Při navrhování kontrol však zohledňuje riziko podvodu.

Co znamená výrok s výhradou? Nesouhlas nebo omezení s významným, ale ne rozsáhlým dopadem. Je to závažný signál, odlišný od pouhého zdůraznění skutečnosti, které výrok neovlivňuje.

Co je postup varování? Postupný proces spouštěný, když se zdá být ohroženo nepřetržité trvání podniku, od žádosti o vysvětlení vedení až po informování předsedy soudu.

Může auditor podniku poskytovat poradenství? Ne v oblastech spadajících do jeho zakázky: pravidla nezávislosti a neslučitelnosti mu to zakazují. Není poradcem podniku, ale skládá účty společníkům.

Co si zapamatovat

Audit poskytuje přiměřenou jistotu o řádnosti a věrnosti účetní závěrky – nikoli záruku neexistence podvodu ani posouzení finančního zdraví podniku. Toto omezené zaměření je třeba mít na paměti při čtení zprávy.

Pozornost jednatele by měla směřovat ke třem bodům. Přesná forma výroku, protože rozdíl mezi zdůrazněním skutečnosti, výhradou a odmítnutím vydat výrok je pro třetí strany zásadní. Vlastní povinnosti auditora, oznamovací povinnost a postup varování, které z něj dělají něco víc než pouhého poskytovatele služby. A skutečnost, že podstatná část jeho práce se zaměřuje na účetní odhady: právě tam se prověřují úsudky podniku a právě tam se projeví kvalita dokumentace, podobně jako při daňové kontrole.